Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí ve Velehradě a okolí

P Ú S Č P S N
26
Upozornění na podvodníky obcházející po obci
27 28 29
Upozornění - Pošta Velehrad
30
Obecní zájezd do Těrchové 2019
Upozornění - Pošta Velehrad
31
Velehradské hody s právem
1
Atletické závody na Salaši
2 3
Beseda - zavařování, sterilizace ovoce a zeleniny
Odečet vodoměrů
4 5
Kurz psaní ikon
Letní knihovnické výzvy
6 7
Autobus na slavností vína
8
9
Kotlíkové dotace III
Malování hennou - workshop
10
Varhanní hudba jezuitů - koncert v bazilice
11 12 13 14 15
16 17
Kurzy komunitní školy Velehrad
18
Kondiční cvičení v turistickém centru
Veřejné zasedání zastupitelstva obce Velehrad
Sběr nebezpečného odpadu
19 20 21 22
23 24 25 26 27 28
Rybářovy žně
Rybářovy žně
Výstava hub na Salaši
29
Výstava hub na Salaši
30 1 2 3 4 5
Lucky Voice Band a Svatopluk - společný koncert
6
Drobečková navigace

Úvod > Pro návštěvníky > Památky a historie poutního místa

Historie poutního místa a jeho památky

Obec Velehrad je dnes místem, kam směřují kroky turistů, kteří chtějí vidět jeden ze skvostů moravské barokní architektury, i poutníků, kteří hledají duchovní povzbuzení a touží nasát „genia loci“, který je s tímto historickým místem neodmyslitelně spjatý.

Pojďme si tedy udělat malý výlet do minulosti a podívat se na události, které se zde odehrály.

První obyvatelé osídlili zdejší malebnou krajinu již v období mladší doby kamenné. Soustavně obhospodařovat toto území však začali až cisterciáčtí mnichové. Jejich klášter zde založil moravský markrabě Vladislav Jindřich (bratr českého krále Přemysla Otakara I.) a olomoucký biskup Robert. Stalo se tak roku 1205. Celý románský komplex byl dokončen v průběhu první poloviny 13. století. Životní potřeby mnichů zajišťovala světská komunita, tedy lidé, kteří se později stali obyvateli samostatné obce.

Nadějný rozvoj kláštera byl přerušen poprvé v roce 1421, kdy jej vypálili husité z nedalekých Nedakonic. Druhou ranou se stal rozsáhlý požár, kterým byl zasažen v roce 1681. Cisterciáci se poté rozhodli pro celkovou přestavbu, která dala klášteru i kostelu dnešní podobu. V průběhu následujících padesáti let tedy na Velehradě probíhal čilý stavební ruch, jehož výsledkem je barokní skvost, na jehož výzdobě se podílel například významný moravský malíř Ignác Raab.

Cisterciáci si však plodů své činnosti neužívali příliš dlouho. Už v roce 1784 byl totiž klášter rozhodnutím císaře Josefa II. zrušen. Lidé, kteří v klášteře sloužili, však zůstali a vytvořili společenství obyvatel obce Velehrad, která od roku 1785 vystupuje jako obec s vlastní samosprávou.

Do centra pozornosti se Velehrad začíná znova dostávat až v polovině 19. století. V souvislosti se vzrůstajícím národním povědomím se probouzí také úcta ke sv. Cyrilu a Metoději, jejichž působení je s Velehradem již tradičně spojováno (přestože dnes zcela jistě víme, že původní Velehrad není s tím současným totožný). Chátrající klášterní komplex je postupně rekonstruován pod taktovkou kněží z Tovaryšstva Ježíšova, kteří Velehrad spravují od roku 1890. Stává se místem, kde se při každoročních poutích setkávají desetitisíce poutníků, místem, které hned po svržení komunistického režimu navštívil papež Jan Pavel II. a označil je za most mezi Východem a Západem.

Dnes žije v obci Velehrad asi 1200 obyvatel. S poutním děním jsou spjaty Dny lidí dobré vůle, jejichž cílem je podpořit nejrůznější charitativní projekty a propojit všechny, kteří mají chuť pomáhat dobrým věcem.

 

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje 

bazilika Klášterní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie sloužil původně pouze cisterciáckým mnichům, kteří žili v konventu. Přesné datum započetí stavby není dodnes možno doložit, jisté je pouze to, že východní část kostela byla vysvěcena v roce 1228. Z archeologických výzkumů vyplývá, že se na jeho výstavbě podílelo zhruba 240 kameníků. Původní délka kostela s předsíní činila 100 metrů. Jednalo se o trojlodní baziliku s půdorysem kříže, jejíž východní část byla zakončena pěti apsidami. Zdá se, že původní kostel neměl – v souladu s řádovou tradicí - věže, ale pouze nízkou zvonici v místě, kde se obě lodě křížily. I když se jednalo o stavbu románskou, některé z jejích částí – zejména lomené oblouky mezilodních arkád a žebrová klenba – již vykazují raně gotické prvky. Podzemí baziliky s několika původními portály a archeologickými nálezy z románsko-gotického období můžete zhlédnout v Lapidáriu http://www.velehradinfo.cz/muzejni-expozice/.

Po dvou požárech v 15. a 17. století přistoupili velehradští cisterciáci k celkové přestavbě chrámu v barokním duchu. K nejzásadnějším změnám půdorysu patřilo zkrácení délky kostela na 86 metrů, vystavení západního průčelí se dvěma barokními věžemi a přeměna původní věže nad křížením obou lodí na kupoli. Okna byla rozšířena, barokní omítky zakryly všechny románské relikty. Interiér byl bohatě vyzdoben a doplněn o barokní oltáře. Strop baziliky byl vymalován freskami. Dominantou interiéru se stal novorománský oltář z bílého mramoru a obraz Nanebevzetí Panny Marie, jehož autorem je známý moravský jezuita a malíř, Ignác Raab. Celý presbytář byl ve druhé polovině 20. století doplněn o nový obětní stůl, jenž je dílem architekta Tomáše Černouška a akademického sochaře Otmara Olivy.

V roce 1928 obdržel velehradský kostel od papeže Pia XI. titul basilica minor, čímž se zařadil mezi zhruba 1500 nejvýznamnějších světových kostelů, a o tři roky později došlo k rozšíření zasvěcení baziliky o sv. Cyrila a Metoděje. Při příležitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v roce 1985 udělil papež Jan Pavel II. velehradské bazilice jako vyjádření mimořádné papežské přízně Zlatou růži. Krásu naší baziliky si můžete prohlédnout individuálně, nebo v doprovodu průvodce http://www.velehradinfo.cz/prohlidky-pamatek/

 

Kostel Zjevení Páně

cyrilka

lidově zvaný Cyrilka. Vznikl zřejmě koncem 13. století. Stál před branami velehradského kláštera a sloužil jeho návštěvníkům, kterým byl kvůli přísné klauzuře zapovězen vstup do hlavního kostela. V souvislosti s růstem počtu obyvatel předklášteří začal později plnit funkci kostela farního. Od konce 18. století sloužil jako tzv. hřbitovní kaple. Na počátku 20. století byl jeho interiér přizpůsoben východním obřadům, které se zde pravidelně odehrávaly.

 

Kaple sv. Vendelína  

kaple vnedelin.jpg byla vystavěna v blízkosti hospodářských stavení a spojuje severní a západní část klášterních zdí. Její dominantou je pískovcová socha sv. Vendelína, jejímž autorem je kroměřížský sochař František Hiernl.

 

Kaple sv. Jana Nepomuckého

kaple nepomucky.jpg byla postavena v roce 1715 u paty barokního mostu přes Salašku. Vedou do ní dva vchody (jeden ze zahrady, druhý z mostu). V interiéru kaple se nachází obraz Jana Nepomuckého, jehož autorem je výše zmiňovaný jezuitský malíř, Ignác Raab.

 

Barokní most

přes řeku Salašku nechal zbudovat poslední velehradský opat Filip Zuri v letech 1764 – 1766. Most byl původně zdoben sochami sv. Luitgardy a sv. Bernarda, které byly vytvořeny v roce 1767 Ondřejem Schweiglem. Tyto však byly však na konci 50. let 20. století při automobilové havárii smeteny do potoka a významně poničeny. Dnes se nachází u západní brány kláštera.

 

Sousoší Panny Marie

mariansky sloup.jpg mariansky sloup_05.jpg zvané lidově „Rozálka“ se nachází na začátku Buchlovské ulice. Původně se jednalo o mariánský sloup, který byl vysvěcen v roce 1681. Jako výraz vděčnosti za šťastně přestálou morovou epidemii byl v roce 1715 upraven a získal větší rozměry. Kromě Madony s Ježíškem zde nalezneme ještě sochy světců, kteří mají před morem chránit, tedy sv. Rozálie (odtud lidový název Rozálka), sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Bernarda. Rozálka byla v roce 2018 restaurována.
   

 

Sochy a sloupy

 nepomucky namesti.jpg  nepomucky hrbitov.jpg Sochy sv. Jana Nepomuckého jsou na Velehradě hned dvě. První z nich se nachází u hlavního parkoviště a pochází z roku 1745. Jméno jejího tvůrce neznáme. Druhá socha byla do stráně naproti hřbitova umístěna někdy v polovině 18. století. Stejně jako v prvním případě i zde jméno autora zůstává hádankou. 

 

 

Tato stránka nemá žádné podstránky.